Novinky

Teplota atmosféry stále nad průměrem, severní Atlantik se ochlazuje   7.12. 2018

Odhady teploty spodní troposféry (atmosférické vrstvy do cca 5 km) pomocí družic nedávají jednoznačný signál, zda se atmosféra celkově ochlazuje nebo otepluje; podle algoritmu RSS se ovzduší nepatrně ochladilo, podle UAH zase trochu oteplilo. Podstatné je, že po teplotním poklesu od vrcholu posledního velkého efektu El Niño před dvěma roky se pokles teplot zastavil zhruba na úrovni roku 2015. Na tom se částečně podepisuje slabé El Niño, které otepluje oceán i atmosféru v tropických oblastech východního Pacifiku.

Teplota severního Atlantského oceánu ale opět zamířila dolů a je pod listopadovým průměrem, jak ukazuje poslední graf. Je to možná indikátor končící teplé fáze Atlantské multidekádní oscilace. 

Opět připomínáme, že se jedná o odchylky vůči průměru, sezónní vlivy jsou anulovány.


„Bitvu“ mezi studeným a teplým vzduchem vyhraje teplý, ale přinese více srážek   30.11. 2018

V posledních dnech máme ve střední Evropě, a hlavně na Balkáně, téměř pravou zimu, což bylo způsobeno pronikáním prochlazeného vzduchu od severovýchodu (viz též první obrázek). Od západu k nám ale začíná proudit teplejší vzduch od západu, který se trochu „přetlačuje“ se studeným, který se na místech s jasnou oblohou v noci dále významně prochlazuje. Teplý vzduch vlivem své hustoty „naklouzává“ ve výškách na studený, vlivem čehož může vznikat mrznoucí déšť, jako v dnes (v pátek) na západě Čech. O víkendu bude ještě západní proudění slabé, tudíž oteplování bude jenom pozvolné, ale v příštím týdnu se pravděpodobně od západu výrazně rozfouká a oteplí. Teplý vzduch od oceánu přinese i srážky, které jsou vzhledem k dlouhodobému suchu dosti potřebné. Na horách bude občas i sněžit, ale zda to bude už na první sjezdy na lyžích, je na většině středisek ještě nejasné. Druhý obrázek ukazuje příliv teplého vzduchu od západu v pondělí.


Blokující anticyklona – příznak kruté zimy?   16.11. 2018

Meteorologové znají termín tzv. blokující situace, kdy se v Evropě zastaví příliv oceánského vzduchu od západu a nad dané území začne proudit vzduch z východních končin. Pokud se k nám dostává v zimě vzduch od východu nebo severovýchodu, čekají Evropu většinou velmi nízké teploty; vzpomeňme si na konec února letošního roku, kdy ale předjarní sluníčko mrazy poněkud zmírnilo.

Tato situace již nastává, přičemž začátkem příštího týdne severovýchodní proudění přechodně zesílí, viz obrázek, na kterém je šipkou naznačeno proudění v pondělí ráno (podle modelu GFS americké povětrnostní služby; teplota se vztahuje k přibližné výšce kolem 1500 m). Na kruté mrazy to ale zatím nevypadá, protože máme teprve podzim a vzduch nad severozápadní částí Asie se ještě nestačil pořádně prochladit. V každém případě ale musíme počítat s počasím, které již bude připomínat spíše zimu, což zvlášť vynikne v kontrastu s nadprůměrnými teplotami posledních měsíců.

Příliv studeného vzduchu od východu až severovýchodu velmi často končí vývojem tlakové níže v oblasti Středomoří, která pak přináší nad jižní a střední Evropu vydatné srážky, a to i ve formě sněžení. Poté se ale většinou oteplí, protože se k nám dostává teplejší (a vlhčí) vzduch od jihu až jihovýchodu. Je docela pravděpodobné, že se tento scénář objeví v úterý či ve středu příštího týdne.

Ačkoliv meteorologové většinou nemají rádi dotazy na předpověď předstihem větším než zhruba týden, dovolme si spekulaci: Blokující anticyklona na začátku zimní sezóny může naznačit tendenci k opakování této situace i během dalšího období, což by znamenalo výrazně krutější zimu, než na jaké jsme si v posledních letech zvykli. Na druhé straně je ale nutné podotknout, že podle sezónní předpovědi americké Národní agentury pro oceán a atmosféru by měla být zima pravděpodobně spíše teplá. Jak je vidět, sezónní předpověď stále zůstává značně nejistým podnikem.


Teplý říjen v Arktidě i v Evropě   8.11. 2018

Podle družicových měření byla říjnová odchylka teploty od dlouhodobého průměru o pár setin vyšší než v září, jinak řečeno, klimatický systém se trochu oteplil, viz první přiložený graf (vpravo). Ochlazování, které začalo od prozatímního vrcholu v únoru 2016, se zřejmě zastavilo, na čemž má zřejmě také „zásluhu“ probouzející se jev El Niño, který výrazněji otepluje oceán i atmosféru v tropických oblastech východního Pacifiku.

V říjnu bylo (vůči dlouhodobému průměru) nejtepleji hlavně na severní polokouli, a to především na centrální Sibiři a na Aljašce a v přilehlé části Arktidy (v obou případech až o 4,5 °C), a též v Evropě, kde dosáhla kladná odchylka hodnot kolem 2 °C. Samozřejmě platí, že Arktida je výrazně chladnější než Evropa, jedná se o odchylky oproti průměrným hodnotám.

Podle předběžně zpracovaných pozemních měření byl říjen teplejší v Praze o 2, v Brně až o 3 °C, viz přiložené grafy pod textem. Teplo bylo hlavně uprostřed měsíce, začátek i konec října byly chladnější.

Co se týče teploty severního Atlantského oceánu, tak zatím se jeho teplota po neobvyklé letní záporné odchylce vrátila k dlouhodobému normálu, což ukazuje poslední obrázek.


Teplo v Evropě nám pokračovalo i v září   25.10. 2018

Copernicus opět vydal měsíční vyhodnocení, tentokrát za září 2018. V České republice pokračovalo nadprůměrné teplé počasí, ale na rozdíl od minulých měsíců konečně již zapršelo a to hlavně na Moravě. V Čechách byla situace méně příznivá, například v severní části Čech byl opět srážkový deficit. Jak jsme si už prakticky zvykli na obrázek teplotních odchylek v Evropě, tak i září kopíroval vývoj minulých měsíců. Prakticky celá Evropa je zalitá červenou barvou (obrázek nahoře vlevo), což znamená, že teploty byly výjimečně nadprůměrné. Jedině oblast Velké Británie a Norska měly v průměru teploty vzduchu blízko průměru. Zajímavostí je, že na Špicberkách již zaznamenali kontinuálně 94 měsíc po sobě s nadprůměrnými teplotami (od listopadu 2010). Potvrzuje to výraznější oteplování v arktických oblastech. Průměrné denní teploty vzduchu spočítané pro celý kontinent ukazují, že drtivá většina dnů v měsíci září byla teplotně nadprůměrná (obrázek vpravo dole).

Stejně jako u nás, tak i v Evropě byl měsíc září relativně bohatší na srážky. Ale jak to u srážek bývá, tak jsou zde značné prostorové rozdíly. Například Francie, Řecko a část Itálie měla výrazně nižší úhrn srážek než je obvyklé. Naopak ve střední Evropě, Pobaltí a v části Skandinávie spadlo zase nadprůměrné množství vody. Například na západě Norska bylo naměřeno i 4 krát více srážek než je dlouhodobý průměr.

Jelikož převládalo slunečné počasí, tak i množství globální radiace dopadající na území Evropy bylo vyšší. To si určitě pochvalovali výrobci energie ze solárních panelů. Vysoká výroba byla tedy ve střední Evropě, v Německu a Francii. Naopak na jihovýchodě Španělska svítilo o něco méně.

Zdroj:

http://surfobs.climate.copernicus.eu/stateoftheclimate/september2018.php

www.chmi.cz


Globální teplota se stabilizovala; probudí se El-Niño?   25.10. 2018

Opět se podíváme na aktualizované hodnoty globálních řad odchylek průměrné globální teploty (při zemském povrchu) od dlouhodobého průměru. Zatímco databáze HadCRUT4 ještě nemá hotové hodnoty za září, GISTEMP je již uvádí. Globální teplota od vrcholu na začátku roku 2016 poklesla, ale z pohledu na grafy je zřejmé, že se pokles se v posledních měsících téměř zastavil. Globální teploty pravděpodobně již ovlivňuje probouzející se efekt El-Niño, který se projevuje anomálně teplým povrchem oceánu u západního pobřeží Jižní Ameriky. Oproti předchozím měsícům globální teplota poklesla zanedbatelně, v řádu setin, popř. tisícin stupně Celsia.


Vzpomínka na tropické srpnové počasí – „teplý bazén“ ve Střední Evropě   4.10. 2018

Copernicus opět vydal měsíční vyhodnocení, tentokrát za srpen 2018. V České republice, jak si všichni dobře pamatují, jsme zažili tropické denní i noční teploty vzduchu. Srpen byl třetím nejteplejším za dobu měření. Sucho v druhé polovině srpna dosáhlo rekordní rozlohy v letošním roce. Jak to vypadalo v kontextu celé Evropy? Na přiloženém obrázku je nahoře znázorněn počet dní a nocí, jejichž teplota přesahovala hodnotu 90% percentilu, o kterých lze tedy hovořit jako o výrazně teplejších než je normální. Na mapách je vidět, že Česká republika, Slovensko, Polsko a Portugalsko se potýkalo s nevíce abnormálními teplotami v Evropě. Dokonce to byla více než polovina celého měsíce. Krásně je zobrazen „teplý bazén“ uprostřed Evropy. I přesto prakticky celá Evropa byla teplotně výrazně nadprůměrná (obr vlevo dole).

Srážky byly samozřejmě již více prostorově rozdílné než teploty vzduchu. I přesto lze vidět, že na většině území Evropy bylo srážek méně, než je obvyklé. Hlavními oblastmi s nedostatkem srážek byla jihozápadní, střední a severovýchodní Evropa. Naopak nadprůměrné srážky se vyskytovaly hlavně v Norsku, části Španělska, severní Italie, Ukrajiny. Zajímavá situace nastala v Nizozemí, které bylo i přes svůj důmyslný systém kanálů a vodních zdrojů citelně ochromeno suchem. To se zde vyskytovalo hlavně v květnu až červenci, až měsíc srpen jim přinesl více srážek, než je obvyklé.

Slunečního svitu (radiace) bylo v srpnu více než je obvyklé a proto výrobci solární energie v Evropě mohli být určitě spokojeni. I vzhledem ke stabilnímu počasí byla chybovost predikcí poměrně nízká.

Zdroj:

http://surfobs.climate.copernicus.eu//stateoftheclimate/may2018.php


Tajfuny, hurikány a globální teplota   17.9. 2018

Stránky médií plnily v posledních dnech zprávy o nebezpečných tropických cyklonách, hurikánu Florence a tajfunu Mangkhut, které přinesly silný vítr a prudké deště na východ Spojených států amerických a na sever Filipín a do Číny.

Při výskytu těchto tropických cyklon se často objevuje otázka, jak je to s vlivem globálního oteplování na tyto jevy. Protože tropické cyklony vznikají na „přehřátém“ oceánu (často se udává mezní teplota povrchu moře 26 °C, přičemž vrstva takto teplé vody musí být aspoň desítky metrů mocná), můžeme odvodit, že při teplejším klimatu bude tropických cyklon (hurikánů, tajfunů) více a budou ničivější.

Situace ale není tak jednoduchá. Statistiky týkající se počtu a energie tropických cyklon neukazují žádné statisticky významné trendy, daleko výraznější je meziroční proměnlivost jejich počtu i celkové aktivity, která se vyjadřuje často indexem Accumulated Cyclone Energy. Zájemce o podrobnější informace můžeme odkázat na stránku Dr. Maueho, který se tímto tématem dlouhodobě zabývá.

Musíme mít na paměti, že rozvoj tropických cyklon ovlivňuje celá řada faktorů, např. i tzv. střih větru, tj. změna jeho směru nebo rychlosti s výškou.

Víme také, že tropické cyklony představují jednu z forem přenosu tepelné energie z teplých oblastí k pólům; jestliže se polární oblasti podle modelových výpočtů i naměřených údajů mají oteplovat nejvíce, rozdíl teplot, a tedy tepelná výměna by měla slábnout, což by se mělo projevit i na aktivitě hurikánů a tajfunů. Ale ani takto nelze problematiku hurikánů zjednodušovat; o složitosti této problematiky svědčí skutečnost, že sezónní předpovědi aktivity hurikánů jsou zatím stále dosti nepřesné.

Jako jistou zajímavost uveďme, že „potomek“ hurikánu Helene zasáhne v noci z pondělí 17. na úterý 18. září sever Britských ostrovů, ale jeho účinky se nebudou zásadně vymykat typickým projevům počasí v těchto končinách.

Tento článek doplníme dvěma aktuálními grafy, které se týkají vývoje globální teploty; první ukazuje, že po červencovém vzestupu nám globální teplota spodní troposféry v posledním měsíci opět trochu poklesla na hodnoty podobné červnovým, zatímco teplota severního Atlantiku (přesněji: rozdíl teploty vůči normálu) nám z rekordně nízkých hodnot trochu stoupla, ale zůstává zatím pod dlouhodobým průměrem.


Letošní léto bylo u nás až o tři stupně teplejší   5.9. 2018

Protože v meteorologii a klimatologii se za letní měsíce považují červen, červenec a srpen, můžeme již spočítat, o kolik bylo letošní horké a suché léto teplejší oproti průměru. Vzali jsme údaje synoptických stanic Praha-Libuš a Brno-Tuřany, jejichž grafy hodinových teplot za uplynulé měsíce jsou na obrázcích.

Z naměřených dat vyplývá, že v Praze bylo letošní léto teplejší o 2,6 °C, na brněnském letišti až o celé tři stupně Celsia. Nejteplejší období se váže na přelom července a srpna, zejména na Moravě byla dlouhá série tropických dní od 28. července do 9. srpna, kdy maximální denní teploty přesahovaly třicet stupňů. Nepříjemné byly také velmi teplé noci, které měly také tropický ráz. Další horké období, kdy také kulminovalo extrémní sucho, se v Brně vyskytlo od 18. srpna do 24. srpna. V závěru měsíce se již výrazněji ochladilo, na přelomu srpna a září se na mnoha místech vyskytly vydatnější deště, které alespoň částečně zmírnily dlouhotrvající sucho.


Vliv letošního horkého počasí na výrobu fotovoltaických elektráren   5.9. 2018

Odborníci na výrobu elektřiny z fotovoltaických článků, které přeměňují proud slunečních fotonů na elektrický proud, vědí, že vyšší teplota účinnost této přeměny snižuje. Pokusili jsme se přibližně vyčíslit, o kolik vyrobené elektrické energie nás přišlo anomálně horké a suché letošní léto.

Z historických dat teploty vzduchu, slunečního záření a výroby fotovoltaických elektráren (dále označovaných jako FVE) jsme odvodili přibližný vztah mezi teplotou a výrobou FVE za předpokladu stejného slunečního příkonu.  

Z výpočtů nám vyplynulo, že oproti minulým létům jsme vlivem vyšších teplot „přišli“ zhruba o pět Gigawatthodin elektrické energie. Zdá se to jako velké číslo, ale vzhledem k tomu, že za slunečného červencového dne vyrobí FVE v naší republice něco přes 10 GWh, můžeme považovat vliv vyšší teploty končícího léta spíše za zanedbatelný, přibližně odpovídající polovině jedné denní výroby za slunečného počasí. Také je nutné vzít v úvahu, že horké léto bývá většinou i více slunečné, takže celkově se elektřiny za teplejšího (a tudíž převážně slunečného) počasí vyrobí z FVE více.


Atmosféra se oteplila, oceán ochladil – je to příčina sucha?   16.8. 2018

Jak naznačují satelitní měření, spodní troposféra se od června nezanedbatelně oteplila, jak ukazuje první obrázek, a to o více než jednu desetinu stupně Celsia. Podle údajů Meteorologické služby Spojeného království se ale anomálie průměrné teploty světového oceánu po určitém vzestupu v první polovině roku již druhý měsíc za sebou nepatrně snížila.

Jak bylo zmíněno v jednom z předchozích příspěvků, severní část Atlantského oceánu se v první polovině roku významně ochladila (vzhledem ke klimatickému normálu). Červencové hodnoty ukazují vzestup anomálie o dvě desetiny stupně Celsia, ale Atlantik zůstává nadále neobvykle chladný, tedy samozřejmě s ohledem na tuto ročné dobu. Protože platí základní poučka „teplá atmosféra + studený povrch oceánu = suché klima“, mohli bychom zde hledat příčinu probíhajícího sucha v převážné části Evropy včetně naší republiky. Nicméně tak jednoduché to není, pro naši oblast je důležitější charakter vzdušného proudění, který zatím srážkám příliš nepřál. Přičemž pro podzemní vody jsou důležitější hlavně zimní srážky, ideálně ve formě sněhu.


Nadprůměrné teploty v Evropě pokračovaly i v červnu   2.8. 2018

Sice se může zdát jako bláznovství, že je začátek srpna a my tu přinášíme jako novinku vyhodnocení počasí v červnu, ale taková je realita zpracování klimatických dat za větší oblasti. Každá národní meteorologická služba musí svá data zkontrolovat, a to většinou trvá 20-25 dní po skončení měsíce. Objem dat je totiž obrovský. Nyní se totiž měří nejčastěji v 10 minutovém kroku. Poté se teprve všechna data shromáždí za celou Evropu a počítají se z nich následující produkty. Proto je vždy vyhodnocení opožděné zhruba o měsíc.

Červen byl opět na většině území Evropy teplotně nadprůměrný. Pouze jih Španělska, sever Skandinávie a část Ruska byly teplotně podnormální. Dokonce na severu Skandinávie byl tento měsíc chladnější než květen, což nebývá obvyklé (velmi teplý květen vs. chladnější červen). Jinak ale byl červen mimořádně teplý a překonával rekordy. Například v Irsku byl nejteplejší od roku 1946 a byl zde naměřen historicky nejteplejší červnový den v Irsku a to 32°C. Rekordy padaly například i v Norsku, kde naměřily dokonce teplotu 33,8°C. Ve Švýcarsku to byl pro změnu 4 nejteplejší červen od roku 1864. I v České republice se řadil rozhodně k těm teplejším. Byl to pátý nejteplejší červen od roku 1961 a osmý od roku 1775. Nejteplejší červen byl v roce 2003 a druhý nejteplejší byl ten loňský.

Srážky jsou v červnu už většinou bouřkového charakteru, takže se výrazně od sebe liší i místa pár kilometrů od sebe. Celkově ale platí, že v červnu byly srážky podnormální hlavně v Německu, Beneluxu, Británii, Skandinávii a Pobaltí. To může být značný vliv na výrobu energie z hydroelektráren. Naopak nadprůměrné srážky byly zaznamenány na pobřeží Atlantiku a na Balkáně. Srážky v České republice byly spíše podnormální, ale výrazně se plošně lišily. Nejvíce pršelo v jižních Čechách, ve Slezsku a v Praze. Naopak východ Čech, jižní a střední Morava byly srážkově chudší.

Celkové sluneční záření, ktere je určujícím faktorem pro výrobu FVE, bylo nižší ve Španělsku a na Balkáně. Naopak nadprůměrné hodnoty vyrobené energie z FVE byly zaznamenány v Německu.

Pro doplnění uvádíme červnovou aktualizaci globální odchylky teploty od měsíčních průměrů, obě hlavní databáze, HadCRUT4 a Gistemp zaznamenaly oproti květnu pokles o 0,02, resp. 0,06 °C (viz obrázek pod textem). Pro tento rok se zatím globální teploty udržují na úrovni zhruba odpovídající roku 2014. Prozatímní údaje (např. z družic) ale naznačují, že červenec bude zase výš, možná až o jednu desetinu stupně Celsia.

Zdroje:

http://surfobs.climate.copernicus.eu//stateoftheclimate/may2018.php

http://www.chmi.cz

https://data.giss.nasa.gov/gistemp/

https://crudata.uea.ac.uk/cru/data/temperature/

 


Severní Atlantik se nám výrazně ochladil – hrozba pro Afriku i Evropu?   16.7. 2018

Než začneme zmiňovat teplotu severního Atlantského oceánu, je potřeba uvést aktuální údaje vývoje globální teploty spodní troposféry. Od května nepozorujeme výraznější změnu, spodní troposféra se nám na celé planetě v průměru za měsíc pouze nepatrně oteplila, jak ukazuje první graf.

Co ale může být pro naše evropské končiny podstatnější, je výrazný pokles teploty povrchu severního Atlantiku podle údajů Centra klimatických předpovědí Národního úřadu pro oceán a atmosféru. Jak ukazuje druhý graf, teplota nám poklesla od listopadu 2017 o více než jeden stupeň Celsia.

Musíme opět připomenout, že se jedná o tzv. anomálie, čili odchylky od dlouhodobého průměru; v absolutních číslech se nám severní Atlantik v létě samozřejmě otepluje, ale v červnu tohoto roku je téměř o tři čtvrtě stupně chladnější než je dlouhodobý červnový průměr. Je vhodné zdůraznit, že tak nízkou odchylku jsme tu neměli téměř čtvrt století.

Co to může znamenat pro vývoj podnebí v naší oblasti? Na jedné straně není dobře uvedený výkyv přeceňovat, křivka teplotních anomálií je dosti chaotická. Na straně druhé je nutné vidět systematičtější pokles teploty této části oceánu od roku 2010. Pro Evropu to může naznačovat, že dlouhodobější oceánský cyklus, zvaný Atlantská multidekádní oscilace přechází do chladné fáze. To má paradoxně vyšší dopady na severní Afriku, která je v subsaharské oblasti (v tzv. Sahelu) výrazně citlivá na období sucha, daleko výše než tolik omílaná Evropa. S oteplováním severního Atlantiku tam od doby katastrofálního sucha v 80. letech 20. století přibývalo srážek, zároveň tam i výrazně přibylo obyvatel, přičemž se tato oblast mj. i vlivem zvýšených koncentrací oxidu uhličitého začala více zelenat. Jak ukazuje např. práce Ch. Wanga (viz obrázek 2 této práce), chladnější severní Atlantik znamená pro tuto oblast vyšší pravděpodobnost výskytu sucha, což při výrazně vyšším počtu obyvatel představuje nezanedbatelný rizikový faktor.


Teplý květen v Evropě   28.6. 2018

V České republice patřil květen 2018 k historicky nejteplejším. Podobně tomu bylo i v Evropě. Teplota vzduchu byla na většině území Evropy silně nadprůměrná (levá polovina obrázku). Největší kladné odchylky od průměru byly ve střední, východní a severní Evropě. Ve středomořských státech byla teplota většinou blízko normálu a menší oblasti na jihu Španělska a Portugalska měly teplotu lehce podnormální.  To se projevilo i v počtu „horkých“ dní. Jelikož teploty vzduchu nejsou v Evropě konstantní, tak se nestanovuje pevná hodnota teploty, ale berou se teploty, které překročí 90 percentil. V Holandsku, severním Německu a jižní Skandinávii bylo těchto dnů okolo 20. To ukazuje, že teplotní anomálie byla silnější směrem do severních zeměpisných šířek.

Srážky už vykazovaly podstatně větší proměnlivost v rámci Evropy, ale i zde lze pozorovat prostorovou vazbu. Střední, východní a severní Evropa spíše trpěla nedostatkem srážek (obrázek 1 vpravo). Naopak západně a jižně od České republiky se častěji vyskytovaly bouřky, které byly místy dosti intenzivní. Podobná hranice vedla i v České republice, kdy na jihozápadě republiky byly srážky díky několika bouřkám průměrné či nadprůměrně, ale naopak ve zbytku republiky podprůměrné.

Ve Středomoří byly nadprůměrné srážky vítané, neboť loni v létě zde trpěli výraznějším suchem. Letos je zatím jaro (nejen květen) celkově výrazně deštivější.

Jako nejzajímavějším extrémem v Evropě v minulém měsíci byla silná bouřka dne 13. května. Ta zasáhla hlavně západní Evropu – konkrétně oblast od Amsterdamu po rakouské hranice. Tato bouřka způsobila značné škody díky přívalovým povodním. Například na několik hodin musela být zastavena dálnice A30 mezi Amsterdamem a Hannoverem. Stejně tak muselo být zavřeno letiště Kolín nad Rýnem/Bonn.

Zdroje:

http://surfobs.climate.copernicus.eu//stateoftheclimate/may2018.php

www.chmi.cz

 


Pozemní pozorování potvrdila květnové ochlazování planety   22.6. 2018

Jak je na tomto blogu zvykem, publikujeme zde grafy i mapy teplotních odchylek podle aktualizovaných údajů ze světových databází. Tento týden byly v Goddardově ústavu vesmírných studií zveřejněny údaje za květen, podle kterých se nám planeta v souladu s družicovými odhady oproti dubnu trochu ochladila (ve srovnání s dlouhodobým průměrem), a to to o tři setiny stupně Celsia (viz červená křivka na prvním grafu, kde ještě chybí květnová data HadCRUT4). Obyvatelé Evropy i převážné části Severní Ameriky však zažívali velmi teplý květen s teplotní odchylkou až přes tři stupně, což ukazuje mapka na druhém obrázku. Neobvykle chladný květen zase pozorovali ve střední Asii a v západních částech Sibiře a na severovýchodě Kanady, kde ovšem mnoho lidí nežije.

 


Družice naznačují pokračující globální pokles teplot   8.6. 2018

Ačkoliv se nám to v situaci, kdy zažíváme ve střední Evropě velmi teplé jaro, příliš nezdá, družicová měření naznačují, že globální květnová teplotní odchylka spodní troposféry od dlouhodobého průměru se oproti předešlému měsíci snížila. Zatímco pozemní teplotní měření z dubna tohoto roku ukazovala nepříliš výrazné změny teploty (přesněji odchylky teploty oproti dlouhodobému průměru, zkráceně teplotní anomálie, viz první obrázek), a to oběma směry v závislosti na datovém centru, družicové odhady teploty spodní troposféry snížily v květnu teplotní anomálii oproti předchozímu měsíci o tři setiny stupně Celsia.

Stále trvá nesoulad mezi trendy družicových odhadů, dlouhodobý nárůst teploty je podle skupiny RSS stále významně vyšší než podle Univerzity v Alabamě (UAH), což je na grafu jasně patrné.

Dá se nicméně konstatovat, že od prozatímního vrcholu oteplení na začátku roku 2016, který byl ovlivněn především jevem El-Niño, se atmosféra i povrch oceánů v průměru stále ochlazuje, přinejmenším v krátkodobém časovém horizontu jednotek let. Musíme zároveň upozornit, že takového krátkodobé výkyvy (pod cca 10 let) nejsou v klimatologii považovány za příliš důležité.

Odhady průměrné globální teploty za květen budou k dispozici až v druhé polovině května, vývoj teploty povrchu moře snad již do týdne.


Květen byl zhruba o tři stupně teplejší než obvykle   1.6. 2018

Na obrázcích máme vykreslený průběh teplot (červeně) po hodinách s odhadem klimatického průměru pro měsíc květen (zelená čárkovaná křivka, bez ohledu na denní chod), a to pro dvě meteorologické stanice, Praha-Libuš a Brno-Tuřany. Z grafů je patrné, že s výjimkou období mezi 15.-20. květnem jsme po většinu dní měli nadnormální teploty, což se odrazilo i v měsíčních průměrech, které byly pro obě stanice asi tři stupně nad dlouhodobým průměrem. Ačkoliv někde nám bouřky přinesly dostatek i nadbytek srážek, dlouhotrvající sucho bylo na většině území spíše jenom zmírněno. Hlavním problémem zůstává nedostatek vody ve většině vodních toků a nízký stav podzemních vod, a to především ve východní polovině republiky.

Příznivou zprávou je, že tzv. „zmrzlí muži“ se poněkud opozdili a obávané mrazíky nechali někde na horách nebo daleko na severu.


Teplota moře nám stoupla, ale podle družic se atmosféra ochlazuje   11.5. 2018

Podle Climate Research Unit / University of East Anglia (CRU) nám v dubnu oproti předchozímu měsíci stoupla teplota moře, a to o 0,054 °C. Je to sice malé číslo, ale v kontextu celkových změn průměrné povrchové teploty to není zanedbatelná změna, jak ukazuje první obrázek.

Naproti tomu družicové odhady teploty spodní troposféry, byť se v trendech nezanedbatelně odlišují, zhruba pokračují v ochlazovacím trendu od vrcholu posledního jevu El-Niño. Centrum RSS ukazuje na ochlazení za měsíc o téměř desetinu stupně Celsia, zatímco meziměsíční změna podle Univerzity v Alabamě (Huntsville, UAH) je nepodstatná (pokles o 0,03 °C). Viz druhý obrázek. Trochu to odporuje vnímání průběhu počasí ve střední Evropě, kde byl duben velmi teplý a suchý (viz obrázek zde), ale vypadá to, že extrémní sucho už bude v příštích dnech trochu zmírňované občasnými přeháňkami a bouřkami.


Rudá skvrna nad střední Evropou   18.5. 2018

Tento příspěvek není pokusem o politickou analýzu, ale vyplynul z pohledu na teplotní anomálie dubna, spočítané v Goddardově ústavu pro vesmírné studie (NASA/GISS) a znázorněné na přiložené mapce. Zatímco nad Severní Amerikou kromě jejího západního pobřeží bylo v dubnu mimořádně chladno, zažívala střední Evropa extrémně teplé období. Srovnatelná teplotní anomálie byla pouze v oblasti severovýchodních oblastí Asie, na východní Sibiři, nicméně asi bychom se tam příliš neohřáli, protože průměrná dubnová teplota v sibiřské stanici Verchojansk byla téměř -7 °C, zatímco v Praze-Libuši 14 °C.

A jak to vypadá s vývojem průměrné globální teploty, přesněji teplotní odchylky? Oproti minulému měsíci je změna nepatrná, teplota byla o dvě setiny nižší, což ukazuje i červená křivka na druhém obrázku (modrá křivka je podle databáze HadCRUT4, která ještě nemá zpracované dubnové údaje). Zdá se, že pokles teploty od vrcholu jevu El Niño se zpomalil, nyní se teplota blízko zemského povrchu pohybuje zhruba na úrovni přelomu let 2014-2015.

Na posledním obrázku je ještě graf průběhu dubnové teploty po hodinách v Praze-Libuši s hrubým odhadem dlouhodobého průměru.

 


Oceán se nám již druhým rokem ochlazuje   27.4. 2018

V minulých příspěvcích věnovaných globálním teplotám jsme se věnovali průměrné teplotě atmosféry blízké zemského povrchu (1,5 až 2 metry nad zemským povrchem), který zahrnoval jak klasické měření meteorologickými stanicemi na souši, tak měření teploty povrchu moře, které zahrnuje velké množství měření z různých zdrojů, od obchodních lodí po specializované bóje. Nyní se zaměříme pouze na teplotu povrchu světového oceánu.

Proč je měření teploty povrchu světových moří a oceánů tak důležité? Je to z důvodu velké tepelné kapacity vody; tepelná kapacita celé atmosféry je zhruba stejná, jako povrchová vrstva oceánu o mocnosti pouhých dvou až tří metrů (viz např. zde).

Z údajů zpracovaných britskou meteorologickou službou UK Met Office (Hadley Centre) si zobrazíme dva grafy; první zobrazuje celou časovou řadu od roku 1850, druhý je „zaostření“ na vývoj posledních deseti let. Stále trvají diskuse o kvalitě dat z období zhruba do poloviny minulého století, kdy se tato řada opírá o velmi různé údaje, např. o teplotě vtékané vody do chladičů lodních motorů, ale to zde nebudeme rozebírat.

Z prvního grafu, který je kvalitativně podobný grafu uvedeného ve zdejším příspěvku z 1. února 2018, je patrná celková oteplovací tendence, a to v první polovině 20. století a po jisté pauze od konce let sedmdesátých. Vzestup teplot prozatím vrcholil na přelomu let 2015-2016, což lépe ukazuje druhý graf. Z něho je patrné, že nejvyšší teplota oceánu se váže k vrcholu silného jevu El-Niño v lednu 2016, kdy naměřili kladnou odchylku 0,73 °C, přičemž od té doby nám teplota povrchu oceánů poklesla asi o tři desetiny stupně. Od prosince minulého roku pozorujeme určitý nárůst teploty, ale zatím se pohybujeme zhruba na úrovni, která byla běžná před pěti lety.


Jak se nám vyvíjí globální průměrná teplota - údaje za únor i březen   13.4. 2018

Tento článek je aktualizací příspěvku „Vývoj globální teploty – údaje za leden 2018“, publikovaný zde 2. března. K dnešnímu datu máme z databází HadCRUT4 a Gistemp data pouze do února včetně, ale můžeme se podívat již na družicové odhady za březen.

Na prvním obrázku jsou zmíněné teplotní řady HadCRUT4 a Gistemp. Zatímco řada HadCRUT4 ukazuje nadále sestupný trend, podle údajů Gistemp byla teplotní odchylka oproti normálu stejná jako v lednu.

Mapa geografického rozložení odchylek podle databáze Gistemp (druhý obrázek) ukazuje, že chladněji než obvykle bylo zejména v Kanadě, na severozápadě USA, ve střední a západní Evropě i na severozápadě Afriky. Chladnější byla také Antarktida. Relativně teplejší byla tradičně Arktida, ale také Sibiř, teplá místa (vzhledem k dlouhodobému průměru) byla také podél východního pobřeží USA (kde byl naopak výrazně mrazivější leden), na Blízkém a Středním východě a na některých místech severovýchodních částí Afriky.

Aktuálnější údaje nám ukazují zmíněné družicové odhady za březen, viz poslední graf. Ačkoliv se hodnoty odchylek stále navzájem liší, obě hodnoty za březen nám nepatrně stouply, takže lze očekávat, že přízemní hodnoty (které čekáme do cca 14 dní) ukáží za březen také spíše vyšší hodnoty než v únoru.


Saharský prach a písek ve střední Evropě – jak to viděla družice Meteosat   20.4. 2018

Jak už proběhlo některými médii, obyvatelé jižní Moravy, Slovenska a zřejmě i dalších končin jihovýchodní části Evropy mohli v pondělí pozorovat, že se na naše území ukládá saharský prach a písek, a to většinou s pomocí deště, který zmíněný prach vymýval z atmosféry. Mnohými svědky byli (zřejmě nepříliš nadšení) řidiči, zvláště na autech to bylo velmi nápadné. Nažloutlý povlak je na jaře a v létě často způsoben i pyly, ale tentokrát to byl zcela jistě právě saharský prach a jemný písek, což dokumentuje první video, animace obrázků geostacionární družice Meteosat 11 (MSG-4, radiometr SEVIRI), a to takové kombinace kanálů (a barev), která co nejlépe detekuje prašné bouře (na místech bez nadměrně husté oblačnosti, viz též příspěvek z 5. dubna tohoto roku). Připomeňme si, že větší koncentrace prachu v ovzduší jsou vyznačeny červeno-fialovou barvou, zatímco oblaka s horní hranicí tvořenou ledovými částicemi jsou červená a ostatní oblačnost je žlutá až oranžová, popř. až zelenkavá. Průsvitná ledová oblaka (Cirrus) jsou tmavě modrá až černá. Sahara, která se během dne rozpaluje, mění v tomto zobrazení barvu od ranní žlutavé po odpolední světle modrou. Prašné a písečné bouře nad Saharou, tak typické pro tuhle roční dobu, jsou na družici pozorovatelné už od 11. dubna, přičemž je patrné, jak prach v ovzduší cestuje (mimo jiné) přes Středozemní moře nad jižní a jihovýchodní Evropu, přičemž je ale částečně skrytý v (červených) mracích. Cestu saharského písku nad Evropu zobrazuje i druhé video stejného družicového produktu, ale transformovaného do Lambertova zobrazení a zaostřeného na střední a jižní Evropu. Třetí video je animace družicových obrázků v infračervené části spektra, doplněného údaji z „viditelného“ kanálu s vysokým rozlišením, který během dne ukazuje jemnější detaily. Průvodním jevem přísunu saharského prachu a jemného písku bývá mimo jiné i vysoká oblačnost, která je často abnormálně hustá a také někdy vykazuje na své horní hranici zvláštní zrnitou strukturu, což dokumentuje poslední obrázek, kde takovéto rysy vykazují oblaka nad Českou republikou nebo nad Baltem. Abnormálně velkou hustotu vysoké oblačnosti způsobuje zřejmě velmi vysoká koncentrace kondenzačních jader, přičemž vznik takto husté oblačnosti bývá numerickými modely atmosféry simulován a předpovídán nedostatečně. V současnosti je atmosférickým aerosolům věnována zvýšená pozornost, a to z důvodu lepšího odhadu klimatických změn, ale také pro potřeby spolehlivější operativní předpovědi oblačnosti a počasí obecně.

Poznámka: V třetím videu, které obsahuje animaci kombinace infračerveného a viditelného kanálu, jsou kolem půlnoci pozorovatelné podivné artefakty (záblesky), které jsou způsobeny částečným oslňováním radiometru družice Meteosat Sluncem, které se v tomto čase nachází blízko přímky spojující družici a střed Země.

Družicová data: EUMETSAT (METEOSAT 11, radiometr SEVIRI).


Jak vidí prachové bouře meteorologická družice   5.4. 2018

Kolem 25. března byl v oblasti severního pobřeží Černého moře, zejména pak v lyžařských střediscích na Kavkaze, pozorován žlutý až oranžový sníh, viz první video. Uvedené zabarvení bylo způsobeno přenosem prachu až ze Sahary, jak ukazuje druhé video, animace družice Meteosat 11 (MSG-4).  Družicové obrázky jsou pro většinu čtenářů či diváků v nepříliš tradičních barvách, jedná se o mírnou obměnu produktu Dust, který, jak tento název napovídá, slouží především k lepší identifikaci prachových bouří. Větší koncentrace prachu v ovzduší jsou vyznačeny červeno-fialovou barvou, zatímco oblaka s horní hranicí tvořenou ledovými částicemi jsou červená a ostatní oblačnost je jsou žlutá až oranžová. Všimněte si, jak se prach ze Sahary 21. března šířil jak nad jihovýchodní Balkán, Turecko a Černé moře, tak i k jihu nad západní Sahel. V noci z 24. na 25. březen vznikla nad jižním Alžírem další, tentokrát krátkodobější prachová bouře.

Tyto prachové bouře nad Saharou jsou nejčastěji pozorovány právě na jaře či na konci zimy a způsobují v této oblasti i na Blízkém a Středním východě dosti velké nepříjemnosti. Občas dosáhne prach i dále, jak ukázala tato situace, jednou za několik let se může takto obarvit sníh i na našich horách.

Atmosférické aerosoly, jak přirozené (což je zmíněný případ), tak antropogenní (vznikající lidskou činností), působí velmi významně na tvorbu oblačnosti. Tato oblast je předmětem intenzivního výzkumu, neboť právě aerosoly a s nimi spojená tvorba oblačnosti je zdrojem největších nejistot v projekcích budoucího vývoje podnebí.

Data: EUMETSAT


Přechod tlakové níže přes naše území v pátek 16. 3. 2018   15.3. 2018

Není moc často, aby si to tlaková níže namířila přímo do střední Evropy. Tato meteorologická situace nastane v pátek 16. 3., jak m. ukazuje přiložená animace z naší verze matematického modelu atmosféry, který vychází ze čtvrteční noční analýzy (z termínu 00 UTC) . Animované obrázky ukazují simulovanou radarovou odrazivost a vyzařování zemského povrchu v infračervené části spektra, což je znázorněno šedou škálou, připomínající družicové obrázky. Protože při nízkých teplotách zemského povrchu je v infračervené oblasti obtížné rozeznat oblačnost, je (simulovaná) přítomnost oblaků zvýrazněna namodralým odstínem. Černé šipky ukazují vektor přízemního větru, přičemž jejich délka je přímo úměrná rychlosti.

Pro tuto povětrnostní situaci jsou typické četné srážky a zejména na severních pohraničních horách se postupně přidá i vydatnější sněžení. Po přechodu této cyklony k nám od severovýchodu pronikne velmi studený vzduch, víkend bude připomínat spíše únor nebo i leden.


Výkyvy teploty v letošním březnu - je to normální?

V posledních dnech často v médiích slyšíme o výkyvech počasí a zdali je to vůbec normální. Jeden týden je téměř +20 °C a hned další víkend již -10 °C. Sice je již jak meteorologické, tak astronomické jaro, ale stále jsme na pomezí zimy a jara a toto období se vyznačuje značnou proměnlivostí. V březnu pravidelně klesají noční teploty pod bod mrazu, takže i současný stav v tomto nijak nevybočuje z obvyklých měřítek. Neobvyklé byly ale poslední dny tím, že na některých místech i v nižších polohách nevystoupala denní teplota nad bod mrazu, tedy byl tzv. „ledový den“. To už v březnu nebývá tak časté a opakuje se to většinou jednou za 2 až 4 roky. Do budoucna klimatické modely spíše předpokládají, že se bude prodlužovat tzv. vegetační sezona, tedy celkově se na počátku jara a konci zimy bude oteplovat, ale to neznamená, že tyto jevy vymizí. Právě naopak, pokud se bude nadále oteplovat, spíše stoupne jejich riziko pro vegetaci. Protože s vyšší pravděpodobností začnou dříve teplé epizody (dříve se nastartuje vegetace), tak vpád studeného vzduchu od severu či severovýchodu může páchat podstatně větší škody, což nastalo například před necelým rokem v dubnu 2017. Samozřejmě, tohle se nemusí opakovat každý rok, a přejme si, aby se to letos nezopakovalo.

Dosavadní vývoj teploty v březnu letošního roku ukazují grafy hodinových měření na pražském a brněnském letišti, ke kterým je zelenou čárkovanou čarou doplněn odhad průměrné denní teploty za období 1981-2010, který byl odvozen z veřejně dostupné klimatické databáze Goddardova institutu pro vesmírné studie.


Globální ochlazování podle družicových údajů pokračuje

Nadpis nenaznačuje, že se tato stránka stala hlásnou troubou ultrapravicového popíračství většinově přijímané teorie o probíhajícím globálním oteplování, ale je pouze konstatováním, že od doby vrcholu masivního efektu El-Niňo, který se projevuje krátkodobě (v klimatickém pojetí, tedy v časovém horizontu několika let), se již zhruba dva roky s určitým kolísáním klimatický systém Země ochlazuje. To dokumentují i poslední družicové odhady průměrné teploty spodní troposféry za únor, obě teplotní řady vykazují od ledna pokles o 0,06 °C. Což se sice zdá zanedbatelné, ale průměrné globální oteplování má mít hodnotu zhruba 0,02 °C za rok. Mezi klimatology je všeobecně přijímané, že k případné falsifikaci hypotézy člověkem zaviněného globálního oteplování je potřeba stagnace nebo pokles teploty trvající podstatně delší dobu, v klimatologii je toto krátkodobé kolísání považováno pouze za určitý „šum“, tzv. vnitřní variabilitu. I přes současný krátkodobý pokles teploty je klimatický systém pravděpodobně nejteplejší za nejméně několik století.

K podrobnostem o družicovém měření teploty spodní troposféry odkazujeme čtenáře na článek z 15. února.


Jak bude studený vzduch zalévat Evropu

Předpovědní modely ukazují, že zima ještě neřekla poslední slovo; nad severní Evropou a přilehlou oblastí se vytvořila oblast vysokého tlaku, která zablokovala typické západní proudění, které k nám v zimě přináší teplejší vzduch. Naopak, kolem zmíněné anticyklony se k nám bude dostávat velmi studený vzduch z oblasti severozápadního Ruska. Tento vývoj ilustruje následující animace z předpovědního modelu GFS americké národní povětrnostní služby, kde je barevným polem a bílými přerušovanými čarami znázorněna teplota ve výšce zhruba 1500 metrů nad mořem a černými křivkami tlak na hladinu moře. Velmi studený vzduch bude v příštích dnech proudit nad velkou část Evropy, přičemž se dostane tam, kde na tak studené počasí nejsou až tak zvyklí, zejména nad Německo, Francii a Velkou Británii.

Studené počasí bude nezvyklé také s ohledem na končící zimní období, neboť březen je z meteorologického hlediska již počítán mezi jarní měsíce, přestože začátek astronomického jara je až 20. března ráno. Hrubé porovnání naznačuje, že začátkem příštího týdne budou teploty o 15 až 20 stupňů nižší, než je průměr pro toto období.

Tyto východní situace končí často vývojem tlakové níže nad Středomořím a vydatným sněžením ve střední Evropě, ale zatím je situace na konci příštího týdne, kdy se již bude oteplovat, dosti nejasná.


Vývoj globální teploty – údaje za leden 2018   2.3. 2018

Tento příspěvek navazuje na článek „Vývoj globální teploty do konce roku 2017 a výhled na další období“, publikovaný zde 1. února. S téměř měsíčním zpožděním publikovala skupina Climate Research Unit údaj odchylky globální teploty. Zatímco od prosince 2017 se tato veličina podle této databáze prakticky nezměnila (teplota poklesla o 0,037 °C), podle GISS byl pokles znatelnější, o 0,13 °C. Vývoj od roku 2008 ukazuje graf, ze kterého je patrné, že po (prozatímním) vrcholu oteplení před dvěma roky se globální teplota vrací zhruba na hodnoty let 2014-2015.

Podle mapy geografického rozdělení odchylek teploty podle GISS / GISTEMP vidíme, že nejteplejší oblasti (vůči dlouhodobému průměru) se v lednu nacházely hlavně na severní polokouli, zejména v Arktidě, tepleji bylo také v Evropě a na severozápadě Ruska a na severní části Sibiře, nadnormální teploty pozorovali na západě USA a Kanady, zatímco na východním pobřeží severoamerického kontinentu zaznamenali studenou anomálii. Výrazně studenější leden byl také ve střední Asii. Na jižní polokouli bylo hodně teplo v Austrálii a na Novém Zélandě.

Za týden budou již k dispozici první družicové odhady vývoje teploty za únor.


Jak vidí teplotu atmosféry meteorologické družice?   15.2. 2017

V minulém příspěvku jsme si ukázali aktuální vývoj přízemní teploty do konce minulého roku. Tyto teplotní analýzy se aktualizují každý měsíc, ale většinou se zpožděním několika týdnů. Další možností, jak změřit teploty atmosféry a její vývoj, je využití údajů z meteorologických družic. Používají se hodnoty ze satelitů z tzv. polární drahou, které létají blíže zemského povrchu. Na rozdíl od známějších geostacionárních družic je možné využít více spektrálních kanálů v tzv. mikrovlnném pásmu, z čehož se odhaduje teplotu různých vrstev atmosféry. Tento způsob měření teploty má velkou výhodu ve vysokém plošném pokrytí, zejména na místech, kde se nenacházejí meteorologické stanice, tj. nad oceány a nad neobydlenými oblastmi, nicméně může být také zatíženo různými chybami vyplývajícími např. ze stárnutí družicových přístrojů, nepřesně stanovených předpokladů či změn v dráze družic. Tato měření také špatně podchycují teploty v polárních oblastech u severního pólu jsou vynechány oblasti nad 80 ° severní šířky, na jihu se nevyhodnocuje převážná část antarktického kontinentu. Určitou výhodou je poměrně rychlé zpracování dat.

Odhady teplot z mikrovlnných družicových měření se zabývají dvě odborné skupiny, Remote Sensing Systems a Earth System Science Centre University of Alabama in Huntsville. Od obou projektů již máme data z ledna, která si teď zobrazíme.

Jedná se o odhady průměrné teploty spodní troposféry, tedy ve vrstvě od zemského povrchu do asi 6 km. Tato data potvrzují dlouhodobý oteplovací trend od začátku 80. let minulého století, přičemž jsou zde velmi znatelné vrcholy („píky“) kolem roku 1998 a 2016, kdy se vyskytly silné jevy El Niño, které krátkodobě zvedly průměrnou teplotu atmosféry téměř o jeden stupeň Celsia. Lépe je to vidět na druhém obrázku, který zobrazuje stejné hodnoty od roku 1997. Zatímco po roce 1998 klesla teplota po odeznění jevu El-Niño na téměř stejné hodnoty, pokles teploty po roce 2016 zatím tak výrazný nebyl, což je způsobeno kombinací více vlivů, pravděpodobně včetně dlouhodobého oteplovacího účinku zvýšených koncentrací skleníkových plynů. V minulém roce jsme pozorovali na podzim (zejména v říjnu) další přechodné zvýšení teploty, jejíž hodnota překonávala rekordy. Od vyvrcholení jevu El-Niño nicméně poklesla teplota spodní části troposféry za dva roky asi o půl stupně Celsia, což je zhruba v souladu i se staničními měřeními při zemi. Jak bylo naznačeno v předchozím příspěvku, je v příštích cca 10-15 letech vhodné počítat spíše se stagnací teplot, nelze vyloučit ani další (přechodné?) ochlazování, které může být způsobeno třeba i velkou sopečnou erupcí, podobné výbuchu vulkánu Pinatubo v roce 1991.

Zajímavé je, že teplotní řady se od roku 1998 od sebe stále více odlišují, což je způsobeno částečně rozdílným způsobem zpracování dat. To je v současné době předmětem určitého odborného sporu.


Vývoj globální teploty do konce roku 2017 a výhled na další období   1.2. 2018

Jak je jistě všeobecně známo, podnebí se v posledních 100 letech oteplilo asi o 1 stupeň Celsia. Můžeme si to dokumentovat na aktuálním grafu (první obrázek), který zobrazuje vývoj globální průměrné teploty v blízkosti zemského povrchu od roku 1880, a to od dvou klimatologických středisek, Climate Research Unit / University of East Anglia (CRU) a Goddard Institute of Space Studies (GISS). Podle těchto středisek se jsou také částečně odvozena jména příslušných teplotních databází a řad: CRU udržuje a aktualizuje (mj.) databázi zvanou HadCRUT4, v GISS má teplotní databanku GISTEMP. Obě střediska v lednu publikovala kompletní data za rok 2017.

Samotné stanovení průměrné teploty v blízkosti zemského povrchu není jednoduché zejména z důvodu nerovnoměrného pokrytí zemského povrchu měřícími body (stanicemi). Významnou roli zde hrají oceány, kde se teplota stanovuje také s pomocí družic. Teplotní řada HadCRUt4 již počítá s teplotou oceánů, z řad GISTEMP použijeme řadu LOTI, což je zkratka pro „Land and Ocean Temperature Index“, čili opět řada globálních teplot zahrnující jak pevninu, tak oceány.

Zmíněný obrázek ukazuje, že vzestup teploty se děje poměrně nerovnoměrně; odhlédneme-li od krátkodobých meziročních fluktuací, tak teplota u zemského povrchu rostla od roku 1910 do počátku čtyřicátých let, poté stagnovala nebo dokonce i nepatrně klesala, a od konce sedmdesátých let opět rostla. Určité zpomalení nárůstu teploty bylo zaznamenáno od přelomu 20. a 21. století do roku 2014, což vedlo k poměrně živým až vyhraněným diskusím ohledně platnosti klimatických modelových scénářů, ale s nástupem velmi silného jevu El-Niño došlo kolem roku 2016 k výraznějšímu teplotnímu skoku; rok 2016 byl jednoznačně nejteplejším rokem za dobu přístrojového měření. Vidíme, že rok 2017 je již o něco málo chladnější.

Jev El-Niño spočívá v určité rekonfiguraci oceánské a atmosférické cirkulace v oblasti tropického Pacifiku a přilehlých oblastí, kdy dojde k zeslabení studeného Peruánského proudu a k méně intenzivnímu vynořování studených vod z hloubky oceánu, zatímco západní pobřeží severních částí Jižní Ameriky více ovlivňuje intenzivnější teplý tropický protiproud, což mj. způsobuje problémy tamnímu rybolovu, ale především výrazné oteplení jak povrchu oceánu, tak i atmosféry, kdy je přicházející sluneční záření méně absorbováno oceánem. Připomeňme si, že celá tepelná kapacita atmosféry je zhruba rovna tepelné kapacitě asi dvou až tří metrů povrchové vrstvy oceánů. Výrazné oteplení v tamní oblasti se tedy odráží i v celkovém vývoji průměrné teploty na Zemi, i když samozřejmě vliv tohoto jevu je ve větší vzdálenosti od pacifické oblasti slábne.

V roce 2017 se již efekt El-Niño neprojevoval (pouze na začátku roku došlo k jeho velmi slabé „napodobenině“), ale teplota zůstala navzdory určitému poklesu asi o jednu desetinu stupně Celsia ještě poměrně vysoká. Podle databáze GISTEMP se jedná o nejteplejší rok bez výrazného vlivu jevu El-Niño, zatímco pode konkurenční řady HadCRUT4 je to až druhý nejteplejší rok. Drobné rozdíly v teplotních řadách jsou způsobeny hlavně rozdílným přístupem k extrapolaci teplotních měření v polárních oblastech. zejména v Arktidě, která se podle většiny dostupných zdrojů oteplovala v posledních dekádách nejvíce, a to především v zimních měsících. Tak jako tak jsou rozdíly mezi roky 2015 a 2017 vzhledem k odhadované chybě měření a výpočtu průměrné globální teploty nepodstatné.

Pohled na měsíční hodnoty podle obou databází (druhý obrázek níže) ukazuje vliv jevu El-Niño ještě výrazněji; globální teplota, která kulminovala v lednu až únoru roku 2016, do konce minulého roku poklesla cca o 0,3 až 0,5 °C, nyní je zhruba na úrovni přelomu roků 2014-2015.

Tyto několikaleté fluktuace jsou v klimatologii považovány spíše za určitý „šum“, který může celkové dlouhodobé trendy (většinou větší než 20 let) ovlivnit pouze okrajově. Jak se tedy bude globální teplota vyvíjet v příštích letech? Známý klimatolog James Hansen odhaduje, že po teplotním skoku v posledních několika letech lze přes odhadovanou nerovnováhu radiační bilance Země způsobenou pravděpodobně částečně antropogenními vlivy očekávat zpomalení až zastavení dalšího nárůstu průměrné globální teploty. Je ovšem nutné zdůraznit, že se jedná o velmi shlazenou veličinu; denní a sezónní výkyvy teploty jsou až dvojřádově vyšší, přičemž tuto zimu severovýchod Spojených států a východní Kanada poznává, že i v éře globálního oteplování je nutné počítat s občasným nástupem brutálně mrazivého zimního počasí.


Vývoj tlakové níže Friederike v numerickém modelu   23.1. 2018

Na videu uvidíte 3D simulaci vývoje tlakové níže Friederike, která přinesla silný vítr do Německa, Polska i do severních oblastí České republiky, jak to "viděl" náš numerický model. V závěru simulace jsou proudnice, které ukazují víření tlakové níže i se vzestupnými proudy v její blízkosti.


Ukázka modelové předpovědi oblačnosti a radarové odrazivosti   13.6. 2017

Vlastní výpočty numerického modelu předpovědi počasí   23.5. 2017

V květnu 2017 jsme na novém linuxovém stroji zavedli vlastní výpočty numerického modelu předpovědi počasí, který nám bude pomáhat pro zlepšení našich predikcí. Jeho úkolem nebude konkurovat modelům velkých meteorologických center, ale jejich výstupy vhodně doplňovat.


Množství metanu v atmosféře rychle stoupá   12.12. 2016

Rychlý růst obsahu metanu v atmosféře v posledních dvou letech na aktuálních 1 830 ppb vědce překvapil. S odvoláním na zprávu Global Methane Budget o tom píše dnešní vydání deníku The Guardian. Tento plyn přitom podporuje tzv. skleníkový efekt zhruba 20x intenzivněji než oxid uhličitý. Kromě zemědělství a využívání fosilních paliv se zřejmě velké množství metanu uvolňuje při rozmrzání půdy v polárních oblastech.


Jak se rýsuje nastávající zima?   2.12. 2016

Astronomická zima si ještě počká, ale ta meteorologická, začínající prvního prosince, již začíná ťukat na dveře. Známá „Kateřina“ na ledě nepřišla, což by mohlo znamenat konečně bílé vánoce. Ale serióznější předpovědi by měly být založeny na modernějších metodách než na starobylých pranostikách. Konec listopadu a začátek prosince je ve znamení značných výkyvů, zároveň zaznamenáváme anomálně mrazivé počasí ve značné části Asie, zatímco v oblasti severního pólu se koná zatím relativně teplá zima, provázená stále výrazně podnormálním rozsahem mořského ledu. Atmosféra nám po efektu El-Niño začíná vychládat, navíc zvýšený podíl severozápadního proudění v Evropě na začátku zimy by mohl znamenat nepatrný příslib chladnější zimy, která udělá radost jak příznivcům zimních sportů, tak třeba i provozovatelům tepláren. Možná to bude ale jenom příslib, atmosféricko-oceánický model NOAA nám totiž predikuje zimu teplou s teplotami v průměru kolem 2 °C nad normálem.


Počet obětí sucha překročil 100 milionů   18.11. 2016

Podle tiskové zprávy Ministerstva zemědělství Spojených států odhalil letecký průzkum ve státě Kalifornie dalších cca 36 milionů mrtvých stromů, které padly za oběť mimořádnému suchu od předchozího průzkumu v květnu letošního roku. Celkový počet stromů, které zahynuly v důsledku sucha od roku 2010 tak překročil 102 milionů. Plocha lesů poškozených nebo zničených suchem a navazující kůrovcovou kalamitou zaujímá plochu 7,7 milionů akrů (tj. zhruba 3 miliony ha). Nejhůře byly postiženy porosty v pohoří Sierra Nevada. Sucho a vedra, která způsobila apokalyptické umírání stromů, trvají v Kalifornii již pět let. Letos v mnoha oblastech nepršelo už více než 90 dní.

Kvůli suchu zažila letos Kalifornie i rekordní množství lesních požárů. Při největším z nich muselo být evakuováno 80 000 lidí. Předpokládá se, že miliony dalších suchem oslabených stromů odumřou v následujících měsících a letech.


Dohoda o klimatu má zelenou   4.11. 2016

30 dní poté, co státy Evropské unie prohlásily, že budou ratifikovat Pařížskou dohodu o klimatu, nabyla tato dohoda 4. listopadu platnosti. Podmínka, že dohodu ratifikuje minimálně 55 stran dohody, které dohromady odpovídají minimálně za 55% světových emisí skleníkových plynů, tím byla splněna. Již předtím totiž oznámily ratifikaci Spojené státy a Čína. Další setkání smluvních stran Rámcové dohody o změně klimatu probíhá nyní v marockém Marrákeši. Na tomto setkání by již měla být projednána konkrétní opatření, která jednotlivé státy přijmou.